Nová adresa

HTTP://WWW.TMAVO-BAREVNY.BLOG.CZ - není nic jiného co dodat. :-)

Jak poznám, že přichází léto

Přijela babička...
Chtěla bych zkusit něco nového, klidně i jen jedenkrát...
Cítím vůňi dřeva a ohně...
Stanování, toužím po stanování...
Koně, příroda, lesy, louky,...
Zábava, smích, bezstarostnost,...

Nic z toho není samozřejmostí, ale vše bych si z toho přála mít a dělat až do konce života. V mém případě přijede babička v prosinci, budu se vzmítat ve stereotypu, cítit "vůňi" sídliště, spát v posteli, koukat na fotografie koní a krásné přírody a u toho se mi budou kutálet slzy.

Ne, že by to bylo tak tragické... Jen mám vše vždy trochu na ruby. :-) Zkrátka počítám se vším.

Úsměv místo pláče; slzy místo úsměvu

Výhled, který nechci vidět více jak 12h denně.

Existuje tisíce nemocí, ale jen jedno zdraví.

Ludwig Börne

Netuším zda se usmívat či plakat. Nemohu se rozhodnout mezi prací a nic neděláním. Nevím kde zůstat. Nemám páru s kým zůstat. Nejsem si jistá tím co bude a vlastně ani tím co právě je.
Jedno, ale vím... Zdraví. To je to nejdůležitější. Tím jsem jsi a budu jistá. Také bych chtěla mít jistotu v lásce, poznat (či uvědomit) pravé přátelství, věnovat se rodině a být si jistá tím co si přeji.

Koňové nevědi, že tůristi nemaj zbraně...

Přála bych si, aby takové víkendy byli častěji. Mají své kouzlo a nabíjí mě pozitivní energií. Což se odceňuje, protože alespoň do středy (doufejme..) budu hýřit pozitivními myšlenkami a úsměvem. :) Ale pokud se objeví nyní mé pesimistické myšlenky vím, že pár hodin po pondělním vstávání budu nadávat na všechno a všechny kolem.

Víte co mě naštve? Když nemám u sebe foťák (nebo aspoň mobil), kterým bych mohla zachytit ty krásné chvíle. Holt jsem nechtěla být rušena a ani mobil si nevzala.

Dnes je svátek všech otců, tátů a tatínků. Věděli jste to? :)

Už nyní vím, že příští víkend se nebude takto krásně opakovat, ten další bude jiný a ten ještě další ten bude úplně divný. Ale to už budou ty slavné prázdniny na které ani nevím jestli se těším. Někdy bych zkrátka stereotyp uvítala... I když každý si přeje to co nemá a já jsem spokojená s tím co je.

Jak neuvíznout ve špatné náladě.

Každý z nás má občas náladu "pod psa" a neví jak jen se jí zbavit. Stačí jen narazit na ty správné lidi. :-)

Mám lepší náladu když...

... koukám na auto ve kterém je řidič, a s neúprosným výrazem v obličeji se snaží dostat pryč z parkoviště. Usmívám se, všimne si mě, směje se i on a já už se jen neusmívám- směji se. :-)

... když mi spadne 20 kačé na zem, já si toho nevšimnu, ale přes to mi je kdosi za mnou podá.

... nastoupím do autobusu a myslím si, že jsem na diskotéce. A navíc si sednu pod jeden z repráků.

... začíná páteční odpoledne a přede mnou je víkend. Nádhera a přepych v jednom.

... můžu někomu důvěřovat, bezmezně. Alespoň pro teď.

Když v očích vyhaslých najde se jiskřička života

Když se zadíváte do očí starých lidí jako by jste už neviděli budoucnost. Barvy, které dříve zdobili jeden pár krásného orgánu- oči, zmizeli v nenávratnu. Jejich barva je šedá. Vrásky zakrývají smutek a radost se vypařila do nenávratna.
Ale když se u nemocničního lůžka objeví dva nádherní, uslintaní hafani, tak jako by se nachvilku jejich svět změnil. Na tváři úsměv poskládaný z několik set vrásek. :-)

Tak klucí, běžte pracovat! :-)

Kvalita je nekvalitní, protože bohužel vždy u sebe foťák nemám. Ale je to škoda..

Asertivitou ku spokojenosti. :-)

Lízátko jsem dnes dostala jako překvapení. Nejdříve to bylo jen lízátko. Nyní na něj zbožně koukám a šetřím si ho na vhodnou chvíli. Nevíte kdy k nám chodí ty správné chvíle? :-)
Kapesníčky jsem dostala také "darem." :-) V průběhu dne jsem je potřebovala, ale teďka na ně koukám jako na něco zvláštního.
A ta knížka? Její titulek zní tak děsně lacině. Možná to je trochu brak. Ale jsem už pomalu v polovině. A stala se pro mě pozitivem dnešního dne. Mimochodem.. Je půjčená. Takže vlastně nic z fotografie není mé. :-)

Nikdy bych nedoufala, že mi poradí člověk, kterého vlastně ani neznám. Ten který mi byl lhostejný. Ale zjistila jsem, že je také člověkem s problémy a starostmi. Koukám se na něj jinak, lépe. Nejkrásnější větou bylo: "Důvěru za důvěru." Už to není ta osoba za kterou jsem jí měla ještě dnes ráno. Věřím, že se nikdo nic nedozví a já též nic nepovím. Nemám důvod.